Očkování
V boji proti infekčním nemocem má očkování zásadní význam.
Tvorbou ochranných protilátek pomáhá infekcím předcházet. Na
území České republiky má očkování dlouholetou tradici a přispělo
nesporně k významnému snížení výskytu řady infekcí, u některých
dokonce k jejich eliminaci. V důsledku toho je možno se setkat
s názory, které význam očkování v současnosti podceňují. Negativní
zkušenosti ze zahraničí, kde obdobné názory ovlivnily strategii
očkování, potvrdily nutnost udržování vysoké proočkovanosti pro
zabránění šíření infekčních agens v populaci. Vzrůstající migrace osob
ze zemí se zcela odlišnou epidemiologickou situací, stejně jako
vzrůstající obliba cestování u našich občanů ( rodiny s dětmi
nevyjímaje) do těchto zemí mluví pro nutnost zachování vysoké
proočkovanosti. Očkuje se vakcínami v ČR registrovanými.
Základním kritériem pro hodnocení kvality vakcín je jejich bezpečnost
a účinnost.
Členění očkování:
1. Pravidelné:
proti tuberkulóze (pouze u dětí se zdravotními indikacemi dle
vyhlášky), záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivním onemocněním
vyvolaným Haemophilus influenzae b, přenosné dětské obrně, virové
hepatitidě B, spalničkám, příušnicím, zarděnkám, pneumokokovým
nákazám.
2. Zvláštní (pro pracovníky ve zvýšeném riziku infekce):
proti virové hepatitidě B, virové hepatitidě A, vzteklině.
3. Mimořádné (v mimořádných situacích na základě rozhodnutí
hlavního hygienika nebo s jeho souhlasem při nařízení krajského
hygienika):
např. proti virové hepatitidě A, chřipce, meningokokovým infekcím.
4. Při úrazech, poraněních a nehojících se ranách a před některými
léčebnými výkony:
proti tetanu a vzteklině
5. Na žádost:
vakcínami v ČR registrovanými.
Očkování uvedená ve skupinách 1 – 4 jsou poskytována bezplatně,
očkování na žádost hradí očkovaný nebo jeho zákonný zástupce.
Očkují lékaři zdravotnických zařízení, a to:
- novorozeneckých oddělení nemocnic,
- praktičtí lékaři pro děti a dorost,
- oddělení tuberkulózy a respiračních nemocí,
- antirabických center,
- ošetřující poranění nebo nehojící se rány,
- zdravotních ústavů,
- infekčních oddělení,
- speciálizovaných oddělení pro očkování osob zdravotně
stigmatizovaných,
- praktičtí lékaři pro dospělé.
Očkování se provádí za aseptických podmínek, sterilní jehlou a
stříkačkou. Očkovací látky lze podávat na různá místa těla současně.
Pokud nejsou podávány současně, je třeba dodržovat mezi jejich
podáním intervaly:
- 14 dní po podání neživých vakcín,
- 1 měsíc po podání živých vakcín,
- minimálně 2 měsíce po očkování proti tuberkulóze.
Zdravotnické zařízení, které provedlo očkování, zapíše do očkovacího průkazu a zdravotnické dokumentace: druh a název očkovací látky,
datum podání a číslo šarže, údaje doplní podpisem a razítkem očkujícícho lékaře. Indikaci či dočasnou kontraindikaci očkování
(např. akutní onemocnění, časná rekonvalescence) posuzuje očkující lékař, trvalou kontraindikaci
(např. neurologická onemocnění v anamnéze, přecitlivělost na některou ze složek vakcíny) posuzuje příslušný odborný lékař (např. alergolog, neurolog, imunolog). Nežádoucí reakce po očkování jsou vzácné, bývají mírné a
krátkodobé, mizí během 1 – 3 dnů:
- lokální reakce v místě vpich (bolestivost, otok, zarudnutí),
- celkové reakce (teplota, mírná vyrážka, bolest svalů).
Výskyt závažných reakcí je výjimečný a podléhá hlášení. Je třeba, aby očkující lékař přistupoval k očkovanému individuálně,
vycházel z jeho aktuálního zdravotního stavu, respektoval kontraindikace jednotlivých očkování, zacházení s očkovací látkou a
dodržování správných očkovacích technik.