Užitečné informace
pro rodiče a malé pacienty
(dříve uvedené v očkovacím průkazu).
Zdroj : Státního zdrav. ústav
Co je novorozenecký screening (NS)?
Je to celostátní vyhledávání určitých chorob. Cílem je choroby léčit
dříve, než se projeví a způsobí novorozenci nevratné poškození
zdraví. NS je založen na analýze kapky krve odebrané z patičky.
Jaké nemoci se vyhledávají v ČR?
Vyhledává se 13 chorob: vrozená snížená činnost štítné žlázy
(kongenitální hypotyreóza); vrozená nedostatečnost tvorby hormonů v
nadledvinách (kongenitální adrenální hyperplazie); vrozená porucha
tvorby hlenu (cystická fibróza); čtyři dědičné poruchy látkové
přeměny aminokyselin (fenylketonurie, leucinosa, glutarová acidurie
typu I, izovalerová acidurie); šest dědičných poruch látkové přeměny
mastných kyselin (deficit acyl-CoA dehydrogenázy mastných kyselin
se středně dlouhým řetězcem, deficit 3-hydroxyacyl-CoA
dehydrogenázy mastných kyselin s dlouhým řetězcem, deficit acyl-
CoA dehydrogenázy mastných kyselin s velmi dlouhým řetězcem,
deficit karnitinpalmitoyltransferázy I a II, deficit
karnitinacylkarnitintranslokázy).
Jaká je pravděpodobnost záchytu nemoci a nejasných
nálezů?
Pravděpodobnost, že novorozenec bude trpět některou z uvedených
chorob, je velmi malá. Stane se tak pouze u jednoho z 1 200
narozených. Někdy je zapotřebí odběr kapek krve opakovat, protože
výsledek prvního vyšetření nebyl jasný. To se stává u jednoho z 200
novorozenců. Většinou se jedná o přechodné laboratorní nálezy, které
vymizí. Důvodů pro opakování vyšetření je řada, např. nezralost
dítěte, podávání infuzí, rozdíly v příjmu potravy, technika odběru aj.
Opakování odběru neznamená, že Vaše dítě je nemocné. Ve většině
případů opakováním odběru se podezření neprokáže.
Co dělat při nejasném nálezu?
Pokud Vás bude screeningová laboratoř kontaktovat, zdaleka to ještě
neznamená, že je Vaše dítě skutečně nemocné. Pouze vzniklo
podezření na nemoc, které ale není definitivním stanovením diagnózy;
diagnóza se ještě musí potvrdit, či vyvrátit dalším vyšetřením.
• Závažnost podezření bývá různá a laboratoř ji sdělí ošetřujícímu
lékaři dítěte nebo přímo Vám. Další kroky závisí na naléhavosti a typu
nemoci. Může se jednat jen o další odběr kapky krve z patičky či
odběr žilní krve nebo výjimečně i o urychlené přijetí do nemocnice.
• Není nutné se zneklidňovat, nejpravděpodobnější příčina nejasného
nálezu je přechodné zvýšení hladiny některé ze sledovaných látek.
• Řiďte se pokyny ošetřujícího lékaře nebo screeningové laboratoře. Je
důležité dostavit se ke kontrolnímu odběru (obvykle se jedná o
opakování odběru kapky krve na speciální filtrační papírek).
• Výsledek kontrolního vyšetření je známý během několika dnů od
doručení do laboratoře a bude sdělen ošetřujícímu lékaři.
Je možné, že NS některou chorobu nerozpozná?
Velmi vzácně může některá z vyšetřovaných chorob uniknout
záchytu. Zpravidla se jedná o mírné formy chorob. Důležité je, aby
lékař v případě klinických známek nepovažoval negativní NS za
vyloučení příslušné choroby z diagnostických úvah.
Další informace lze nalézt na webovém portálu www.novorozeneckyscreening.cz nebo
Vám je poskytne Váš ošetřující lékař.
Očkování
V boji proti infekčním nemocem má očkování zásadní význam.
Tvorbou ochranných protilátek pomáhá infekcím předcházet. Na
území České republiky má očkování dlouholetou tradici a přispělo
nesporně k významnému snížení výskytu řady infekcí, u některých
dokonce k jejich eliminaci. V důsledku toho je možno se setkat
s názory, které význam očkování v současnosti podceňují. Negativní
zkušenosti ze zahraničí, kde obdobné názory ovlivnily strategii
očkování, potvrdily nutnost udržování vysoké proočkovanosti pro
zabránění šíření infekčních agens v populaci. Vzrůstající migrace osob
ze zemí se zcela odlišnou epidemiologickou situací, stejně jako
vzrůstající obliba cestování u našich občanů ( rodiny s dětmi
nevyjímaje) do těchto zemí mluví pro nutnost zachování vysoké
proočkovanosti. Očkuje se vakcínami v ČR registrovanými.
Základním kritériem pro hodnocení kvality vakcín je jejich bezpečnost
a účinnost.
Členění očkování:
1. Pravidelné:
proti tuberkulóze (pouze u dětí se zdravotními indikacemi dle
vyhlášky), záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivním onemocněním
vyvolaným Haemophilus influenzae b, přenosné dětské obrně, virové
hepatitidě B, spalničkám, příušnicím, zarděnkám, pneumokokovým
nákazám.
2. Zvláštní (pro pracovníky ve zvýšeném riziku infekce):
proti virové hepatitidě B, virové hepatitidě A, vzteklině.
3. Mimořádné (v mimořádných situacích na základě rozhodnutí
hlavního hygienika nebo s jeho souhlasem při nařízení krajského
hygienika):
např. proti virové hepatitidě A, chřipce, meningokokovým infekcím.
4. Při úrazech, poraněních a nehojících se ranách a před některými
léčebnými výkony:
proti tetanu a vzteklině
5. Na žádost:
vakcínami v ČR registrovanými.
Očkování uvedená ve skupinách 1 – 4 jsou poskytována bezplatně,
očkování na žádost hradí očkovaný nebo jeho zákonný zástupce.
Očkují lékaři zdravotnických zařízení, a to:
- novorozeneckých oddělení nemocnic,
- praktičtí lékaři pro děti a dorost,
- oddělení tuberkulózy a respiračních nemocí,
- antirabických center,
- ošetřující poranění nebo nehojící se rány,
- zdravotních ústavů,
- infekčních oddělení,
- speciálizovaných oddělení pro očkování osob zdravotně
stigmatizovaných,
- praktičtí lékaři pro dospělé.
Očkování se provádí za aseptických podmínek, sterilní jehlou a
stříkačkou. Očkovací látky lze podávat na různá místa těla současně.
Pokud nejsou podávány současně, je třeba dodržovat mezi jejich
podáním intervaly:
- 14 dní po podání neživých vakcín,
- 1 měsíc po podání živých vakcín,
- minimálně 2 měsíce po očkování proti tuberkulóze.
Zdravotnické zařízení, které provedlo očkování, zapíše do očkovacího průkazu a zdravotnické dokumentace: druh a název očkovací látky,
datum podání a číslo šarže, údaje doplní podpisem a razítkem očkujícícho lékaře. Indikaci či dočasnou kontraindikaci očkování
(např. akutní onemocnění, časná rekonvalescence) posuzuje očkující lékař, trvalou kontraindikaci
(např. neurologická onemocnění v anamnéze, přecitlivělost na některou ze složek vakcíny) posuzuje příslušný odborný lékař (např. alergolog, neurolog, imunolog). Nežádoucí reakce po očkování jsou vzácné, bývají mírné a
krátkodobé, mizí během 1 – 3 dnů:
- lokální reakce v místě vpich (bolestivost, otok, zarudnutí),
- celkové reakce (teplota, mírná vyrážka, bolest svalů).
Výskyt závažných reakcí je výjimečný a podléhá hlášení. Je třeba, aby očkující lékař přistupoval k očkovanému individuálně,
vycházel z jeho aktuálního zdravotního stavu, respektoval kontraindikace jednotlivých očkování, zacházení s očkovací látkou a
dodržování správných očkovacích technik.
Očkovací kalendář podle vyhlášky č. 355/2017 Sb., o očkování proti infekčním nemocem:
Základní schéma
očkování dětí a dorostu
| Věk | Vakcína | Účinek proti onemocnění |
|
2 měsíce
|
Hexacima (1.dávka) |
záškrt,tetanus,černý kašel,žloutenka typu B, invazivní f. hemofila,dětská obrna |
|
Prevenar 13 |
nepovinné očkování proti pneumokokům – při dokončení základního schematu do 7 měs. úhrada pojišťovnou (Prevenar s doplatkem) |
|
|
Rotarix (2 dávky) nebo |
očkovací látkyproti rotavirovým průjmům kojenců a batolat (podání ústy), nehrazené pojišťovnou |
|
| 4 měsíce života (5-6) Za 2 měs. |
Hexacima 2. dávka |
záškrt, tetanus, černý kašel, žloutenka typu B, invazivní f. hemofila, dětská obrna |
|
Prevenar 13 2. dávka |
pneumokoková vakcína | |
|
Prevenar 13 |
pneumokoková vakcína Možné schema 2+1 i 3+1 |
|
| 10měsíců (11 – 12) |
Hexacima 3. dávka |
3. dávka ve schematu 2+1 za 6 měs. |
|
Prevenar 13 |
3. dávka ve schematu 2+1 | |
| Od poč. 13. měsíce do konce 18. měsíce věku |
Priorix 1. dávka |
spalničky, zarděnky, přiušnice |
| nebo Priorix Tetra 1. dávka |
spalničky, zarděnky, příušnice + plané neštovice - alternativa obyčejného Priorixu Priorixem Tetra (látkou s planými neštovicemi) je plně hrazena rodiči |
|
| 5 let | Boostrix | záškrt, tetanus, černý kašel, |
| 5-6 let | Priorix 2. dávka |
spalničky, zarděnky, přiušnice |
| Mezi 10. - 11. rokem | Boostrix polio |
záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna |
| Mezi 13. - 14. rokem | Silgard (5 kmenů) nebo Cervarix (2 kmeny) nebo Gardasil (9 kmenů) |
nepovinné očkování proti lidskému papilomaviru – způsobujícímu rakovinu děložního čípku, nově úhrada i pro chlapce(vázána na věk 13-14 let!!) 2 dávky |
Se svým pediatrem konzultujte i další doporučená očkování:
Očkování na žádost za úhradu plnou nebo částečnou: proti nákazám pneumokokovým, meningokokovým, rotavirovým,
hepatitidě A, klíšťové encefalitidě, chřipce, planým neštovicím.
Základní schéma očkování dětí a dorostu
- nadstandartní očkování
Jedná se o nadstandardní očkování, které je nepovinné,
avšak některé (viz. tabulka) pojišťovny jej částečně či zcela hradí:
| Vakcína | účinek proti onemocnění |
| Prevenar, Synflorix |
pneumokokové vakcíny, pneumokoky způsobují závažná onemocnění – zápal plic, meningitida, záněty středouší. |
| Priorix -Tetra |
zarděnky, spalničky, příušnice, neštovice |
| Varilrix | vakcína proti planým neštovicím pro děti, u nichž rodiče neočkovali vakcínou Priorix tetra v batolecím věku 2 dávky v rozmezí nejméně 6-10 týdnů |
| FSME Imun, Encepur |
klíšťová encefalitida, 3 dávky jdoucí po sobě takto: v daný den, druhá dávka 1-3 měsíce od první a třetí 9-12 měsíců od první, |
| Menveo | Vakciny proti meningokokové infekci tetravalentní vakcína proti meningokokům typu A, C, W135, Y (od 2 let věku/přeočkování po 5-7 letech) |
| Nimenrix |
tetravalentní vakcína proti A, C, W 135, Y typům meningokoka (od 1 roku věku/přeočkování po 5-7 letech) |
| Neisvac -C |
Meningoková vakcina, typ C, děti od 2 měs. Věku, adolescenti, dospělí |
| Bexsero | vakcína proti nejčastějšímu typu meningokoka B – nejčastější výskyt v kojeneckém věku, dále mezi 1-4 rokem a mezi 15-19 lety – doporučováno zahájit od 3 měs. věku |
| Trumemba (od 10 let ) |
|
|
Rotarix (2.dávky) Rotateq (3.dávky) |
očkování proti rotavirům, nejčastější příčině těžkých průjmů s dehydratací malých dětí orální vakcína ve 2 nebo 3 dávkách t.j první v 6 týdnech až 3. měsících, přeočkování nejdříve za měsíc po první dávce očkování musí být ukončeno před 6. měsícem věku dítěte |
| Havrix junior, adult | žloutenka typu a (nemoc špinavých rukou) cestovatelé do rozvojových zemí s horší hygienou, nebo endemický výskyt onemocnění 2 dávky za 6-12 měsíců od sebe |
|
Cervarix
|
• Proti humánnímu papilomaviru (HPV) • Od 1.1. 2018 nově úhrada očkování jak pro dívky, tak pro chlapce ve věku 13 – 14 let . • GARDASIL 9 – 9 typů HPV – způsobují Ca děložního čípku, genitální bradavice, karcinomy vaginy, vulvy, anu |
| Vaxigrip, Influvac | vakcíny proti chřipce očkování se provádí jednou vakcínou pouze na jeden rok |
Další očkování
vzácnější, se provádí před odjezdem do exotických krajin - např. proti břišnímu tyfu, žluté zimici, vzteklině, antimalarická prevence a provádí je Státní zdravotní ústav oddělení tropů či subtropů v Praze, nemocnice na Bulovce.
Všechna očkování jsou zásahem do imunitního systému. Součástí očkování je zvážení rizik "pro a proti" ve vztahu k chronickým onemocněním, kontaktu s infekčními nemocemi a jejich inkubací a ve vztahu k jiným, např. povinným očkováním. V neposlední řadě je to určení vhodného termínu, předpis, případně zajištění látky. Jedinec musí být zdráv a povinností rodičů je včas upozornit na případné nachlazení a zdravotní potíže dítěte.
Proto je také doprovod rodičů vhodný!
Kojení – základ zdraví pro celý život
Kojení je přirozený způsob výživy, optimální pro vývoj dítěte.
Kojením vzniká těsný citový vztah mezi matkou a dítětem, blahodárný
pro jeho celkový tělesný a duševní vývoj.
Mateřské mléko je zdrojem všech důležitých živin a energie. Obsahuje
protilátky a látky povzbuzující obranyschopnost organizmu dítěte.
Tím dítě chrání před mnoha nemocemi, jako jsou např. průjmy, záněty
středouší, dýchacích a močových cest.
U kojeného dítěte je menší riziko vzniku některých vážných nemocí
(např. syndrom náhlého dětského úmrtí, alergie, obezita, cukrovka,
vysoký krevní tlak). Kojení napomáhá vývoji správného skusu.
Kojení je zdravé i pro matku (nižší riziko poporodního krvácení,
správné zavinování dělohy, rychlý návrat ke hmotnosti před
těhotenstvím, nižší riziko vzniku rakoviny prsu a vaječníků).
Obecné zásady
Výlučné kojení, bez přidávání jiných tekutin či potravin, by mělo
trvat 6 měsíců, pokud k dokrmování není vážný, lékařem
stanovený zdravotní důvod.
V kojení lze pokračovat do dvou let, ale i déle, podle vzájemných
potřeb matky a dítěte.
Po ukončení šesti měsíců se zavádějí nemléčné příkrmy podávané
lžičkou, z hrníčku či ruky.
Kojenecká láhev ani dudlík by neměly být vůbec používány.
Děti před prvním rokem života, pokud nejsou kojeny, by neměly
dostávat kravské mléko, ale umělou dětskou výživu podle
doporučení lékaře.
Jak a kdy kojit?
Po porodu by měl být novorozenec položen na břicho nebo hruď matky a přiložen k prsu
do 1h. po porodu. Základní zhodnocení novorozence včetně zjištění Agar skóre se
provede, zatímco je dítě u matky. Matka je optimálním zdrojem tepla
pro dítě. Vážení, měření, koupání, oční profylaxi odložit na dobu po prvním
přiložení , které by se mělo provést do 1 hod. po porodu.
Děti po porodu císařským řezem by měly být povzbuzovány ke kojení
jakmile je to možné, ještě na operačním sále nebo na pooperačním
pokoji.
Děti, jejichž bdělost je snížena v důsledku podávání léků matce při
porodu potřebují s přiložením na sále pomoci. První kontakt matky s dítětem na porodním sále by měl trvat co
nejdéle, nejméně dvě hodiny.
Základem úspěšného kojení je správná technika, tj. vzájemná poloha
matky a dítěte, přisátí a sání, společný pobyt matky s dítětem na
pokoji, tzv. rooming in. Dudlíky a láhve by se neměly používat.
V případě potřeby dokrmování zvolíme některý z alternativních
způsobů krmení (stříkačkou po prsu nebo prstu, kádinkou, lžičkou).
Kojit se má podle chuti dítěte bez omezování délky a frekvence.
Denně by mělo být dítě kojeno minimálně 8x. Zpočátku může být
frekvence kojení i 12x či vícekrát za den a prs by měl být nabízen,
kdykoliv dítě vykazuje bdělost, otevírá ústa a hledá, vkládá ruce do
úst či vykazuje zvýšenou pohybovou aktivitu. Pláč je už pozdním
příznakem hladu.
Zpočátku by dítě mělo být kojeno z obou prsů při jednom kojení,
později, až se tvorba mléka ustálí, z jednoho a tak dlouho, dokud se
samo prsu nepustí. Některé děti však vyžadují kojení z obou prsů při
každém krmení.
Tvorbu mléka si dítě reguluje samo, čím častěji saje, tím více mléka se
tvoří.
Spavé děti je potřeba ke kojení budit po uplynutí čtyř hodin od
začátku předchozího kojení.
Správně kojené dítě pije zpočátku rychle, pak následují pomalé,
hluboké tahy a lze vidět či slyšet polykání, je vidět pauza brady spojená s nasátím.
Čím delší je pauza brady, tím více mléka dítě získalo.
Počet kojení, délka kojení a počet pomočených a pokakaných plenek
by se měly zaznamenávat. Projevem správného prospívání je do šesti
týdnů 6-8 pomočených a 3-6 pokakaných plenek za den.
V období růstových spurtů (rychlého přibývání na váze a délce) nebo
když je třeba zvýšit tvorbu mléka, může dítě vyžadovat častější kojení.
Děti, které rychleji přibývají na váze, by neměly být v kojení
omezovány. Mateřské mléko neobsahuje žádné „prázdné nežádoucí
kalorie“.
Problémy s kojením
Pokud má matka s kojením větší problémy, je nutno poradit se
s lékařem. Nemůže-li být dítě z nějakého důvodu kojeno, mělo by
dostávat odstříkané mateřské mléko vlastní matky či z banky
mateřského mléka.
Poporodní úbytek hmotnosti je obvyklý, protože dítě ztratí přebytek
vody. Pokud úbytek nepřesáhne 10 % porodní hmotnosti, není třeba
činit zvláštní opatření. I při vyšší ztrátě hmotnosti ji dítě nahradí
častým a účinným kojením.
Problémům s kojením, jako jsou bolavé bradavky a nalité prsy, lze
předejít správnou technikou kojení. Kojení nesmí matku bolet. Bolest
znamená, že poloha dítěte není správná. Příčinou poranění a
bolestivosti bradavek je nesprávná poloha při kojení.
Přestávka mezi kojením delší než šest hodin může snížit tvorbu mléka.
Ztížený odtok mléka z určité části prsu (retence) se projeví
zarudnutím, teplotou a nepříjemným napětím. Lze jej odstranit
přiložením studeného obkladu, tvarohu mezi kojením, nahřátím a
masáží postiženého místa před kojením.
Neustupující napětí v prsu a místní zarudnutí s celkovými příznaky
nemoci (teplota, únava) signalizuje zánět a je třeba jej léčit podle
pokynů lékaře. V kojení je možno pokračovat, tvorba mléka může
náhle poklesnout. Tento stav, nazvaný laktační krize, bývá krátkodobý
a většinou se za několik hodin sám upraví.
Životospráva
Pití alkoholu, kouření a užívání drog jsou pro kojené dítě rizikem,
neboť škodlivé látky přecházejí z matky do mateřského mléka, snižují
tak jeho tvorbu a nepříznivě ovlivňují chování a vývoj dítěte. Při
výjimečném příležitostném požití alkoholu by neměla matka kojit
následující dvě hodiny.
Strava kojící matky by měla být pestrá, vyvážená, bohatá na ovoce a
zeleninu. Žádné zvláštní diety nejsou nutné. Matka by měla vypít
dostatečné množství tekutin (2 – 2,5 litry denně), menší ani větší
množství neovlivní množství ani kvalitu mléka.
V období kojení by měla matka dodržovat zásady správného životního
stylu tak, aby pouto mezi ní a dítětem bylo co nejsilnější.
Další informace a odkazy:
1. Kojení Leták
2. Jak hodnotit růst kojeného dítěte Leták
3. Technika odstříkávání mateřského mléka Leták
4. Co byste měli vědět o rtuti v rybách a rybích výrobcích Leták
5. Cvičení v šestinedělí Leták
Výživa v kojeneckém věku
V žádném jiném věkovém období se výživa nemění tak významně
jako během prvního roku života dítěte, který lze z pohledu výživy
rozdělit na tři období, která postupně do sebe přecházejí a každé z
nich trvá přibližně 4-6 měsíců.
První období je výhradně mléčné, kdy dítě je plně kojeno nebo
dostává vhodné kojenecké mléko (počáteční mléko). Prospívající dítě
má být výhradně kojeno do konce 6. měsíce. Množství mléka pro
zdravého kojence odpovídá asi 1/6 jeho hmotnosti, tj. 150-180
ml/kg/den, maximálně 1 litr mléka denně. Toto množství také plně
kryje potřebu tekutin dítěte.
Druhé období je přechodné období, během kterého dítě dostává k
mateřskému mléku nebo ke kojeneckému mléku příkrmy zvláště
upravené pro tento věk.
Ve třetím období smíšené stravy je postupně zařazována do
jídelníčku upravená strava dospělých vhodná pro dítě. Po celý první
rok může dítě dostávat mateřské mléko, počáteční mléko nebo od
druhého období také pokračovací mléko pro starší kojence.
Nejlepší výživou novorozenců a kojenců je kojení - tedy mateřské
mléko. Pokud dítě nemůže být kojeno, jsou nejvhodnějším řešením
průmyslově vyráběné přípravky mléčné kojenecké výživy, které se
svým složením co nejvíce blíží mateřskému mléku a tím také
výživovým potřebám kojence.
Počáteční mléka jsou vhodná pro novorozence a kojence od narození
do ukončeného 4. měsíce života, lze je však podávat až do stáří
jednoho roku. Pokračovací mléka jsou potom určena pro děti od
ukončeného 4. měsíce do 36 měsíců života.
Počáteční mléka obsahující bílkovinu kravského mléka
Jako zdroj bílkoviny pro počáteční mléka je nejčastěji používána
bílkovina kravského mléka. Použita však může být také ve
speciálních situacích rozštěpená (hydrolyzovaná) bílkovina
kravského mléka. V poslední době jsou počáteční mléka
obohacována rovněž o jednoduché cukry odvozené od mléčného
cukru (oligosacharidy), které jsou stravou pro vhodné mikroorganismy
v trávicím ústrojí dítěte (prebiotika). Jiní výrobci mléka obohacují
přímo o vhodné mikroorganismy (probiotika).
Tuky v počátečních mlécích kryjí asi polovinu kalorické potřeby
dítěte. Počáteční mléko musí obsahovat zaručené množství kyseliny
linolové a a-linolenové. Všechna počáteční mléka obsahují vhodné
množství minerálů, stopových prvků a vitaminů, které kojenec
potřebuje pro svůj růst.
Počáteční výživa s hydrolyzovanou bílkovinou
Preventivní dietní opatření jsou v současné době doporučována pouze
těm dětem, které mají vysoké vrozené riziko rozvoje závažného
alergického onemocnění, tj. nejméně jeden příbuzný prvního stupně
(rodič nebo sourozenec) má prokazatelné alergické onemocnění. Jako
všechny zdravé děti by mělo být dítě s tímto rizikem především plně
kojeno. Kojence s vrozeným rizikem časného rozvoje závažného
alergického onemocnění se doporučuje kojit nejméně jeden rok i déle
(2 roky). Pokud není kojení možné, lze mateřské mléko nahradit
hydrolyzáty, tj. výrobky kojenecké mléčné výživy s rozštěpenou
bílkovinou, která má menší schopnost vyvolávat alergické
onemocnění u dítěte a tím působí preventivně. Preventivní účinek
stravy s rozštěpenou bílkovinou je největší v prvních měsících života
dítěte, použity byly hydrolyzáty jak s částečně rozštěpenou
bílkovinou (hypoantigenní mléka označovaná písmeny HA), tak
s vysoce rozštěpenou bílkovinou.
Mléka pro nedonošené děti a děti s nízkou porodní hmotností
V případě nedostatku mateřského mléka jsou nezralé děti živeny
mléky s vyšším obsahem energie a živin, která nejlépe kryjí jejich
potřeby pro růst. Z praktického pohledu je mateřské mléko nebo
standardní počáteční kojenecké mléko plně postačující k výživě
nedonošeného dítěte po propuštění z nemocnice za podmínky, že dítě
dosáhlo předpokládané hmotnosti a délky korigované
k postkoncepčnímu věku. Pro ty děti, jejichž růst je zpomalen, je
vhodné podávání mléka s vyšším obsahem energie i v prvních
týdnech po propuštění z nemocnice než dosáhnou hmotnosti 3500 g
(tzv. „mléko po propuštění“).
Mléka se sníženým obsahem laktózy
Pro děti, které nesnáší mléčný cukr, což může být např. důsledek
závažněji probíhajících průjmových onemocnění, byly připraveny
léčebné mléčné přípravky kojenecké výživy s nízkým nebo žádným
obsahem mléčného cukru, které mohou být použity na přechodnou
dobu, než se znovu upraví aktivita enzymu, který mléčný cukr štěpí.
Antirefluxová mléka
U malých kojenců, kteří jsou živeni některým počátečním mlékem a
výrazně ublinkávají, lze po poradě s lékařem použít tzv. antirefluxová
mléka. Tato mléka jsou zahuštěna rýžovým škrobem nebo vlákninou
karubinem ze svatojánského chleba, čímž je znesnadněno časté
ublinkávání, bývají označovány písmeny AR.
Kojenecká výživa vyráběná ze sóji
Použití kojenecké výživy ze sóji by mělo být omezeno na situace, kdy
není jiné řešení. Sójová kojenecká výživa je nejčastěji užívána při
vegetariánském způsobu výživy (vegani) a při nesnášenlivosti
mléčného cukru, je vhodná až pro starší kojence od 6 měsíců. Sójová
výživa se nehodí k prevenci a k léčbě alergie na bílkovinu kravského
mléka. Kojenecká výživa ze sóji je svým složením přizpůsobena
požadavkům kojence. Protože obsahuje rostlinnou bílkovinu, musí
být obohacena některými minerálními látkami, stopovými prvky a
vitaminy, které jsou bezpodmínečně nutné pro zdravý vývoj a růst
dítěte v prvním roce života. V žádném případě nesmí být výživa pro
kojence vyrobená ze sóji zaměňována za různá tzv. "sójová
mléka" běžně dostupná na trhu, která neodpovídají potřebám
kojenců a jsou proto zcela nevhodná pro výživu kojence.
Pokračovací mléka
Pokračovací mléka jsou určena pro děti od ukončeného 4. měsíce do
36 měsíců věku.V poslední době byla některými výrobci kojenecké
mléčné výživy uvedena na trh mléka pro starší kojence a batolata,
která jsou doporučována k zařazení do jídelníčku dítěte na konci
prvního roku života. K přípravě kojenecké výživy je vždy třeba používat vodu vhodnou pro
kojence a dbát návodu k přípravě, který je uveden na obalu. K
ohřívání není vhodné používat mikrovlnnou troubu, ve které je strava
nerovnoměrně ohřátá, povrch láhve může být chladný a část obsahu
velmi horká. O současném sortimentu výrobků kojenecké výživy
podá nejlepší informaci praktický lékař pro děti a dorost.
Neupravené kravské mléko
Neupravené kravské mléko není vhodné pro dítě během celého
prvního roku života pro vysoký obsah bílkovin a minerálních látek
(zátěž ledvin). Neupravené kravské mléko může být proto součástí
jídelníčku teprve na konci prvního roku života, a to nejlépe ve formě
hrníčku mléka jako součásti pokrmu obsahujícího chléb a mléko. Proti
malému množství neupraveného mléka (200 ml) ve formě
pasterizovaného nebo trvanlivého mléka použitého k přípravě
obilných kaší nejsou však podle současných znalostí žádné námitky.
Pro děti do dvou let života nejsou vhodná ani pasterizovaná mléka se
sníženým množstvím tuku. Toto mléko rovněž není v žádném
případě vhodné podávat dětem s nadměrnou hmotností.
Kozí mléko
Neupravené kozí mléko není vhodné k výživě malých kojenců stejně
jako neupravené kravské mléko, protože obsahuje vysoké množství
bílkovin, minerálních látek, tuků a velmi málo vitaminů. Mléko pro
kojence na bázi kozí bílkoviny, které odpovídá svým složením
současným mezinárodním doporučením pro výživu kojenců, je však
vyráběno v některých zemích.
Kozí mléko se nehodí k léčbě alergie na kravské mléko, jeho
bílkovina je stejně cizorodá pro kojence jako bílkovina kravského
mléka a určitá část dětí s alergií na bílkovinu kravského mléka
reaguje také na bílkovinu kozího mléka.
Příkrmy
Velmi časné zavádění příkrmu nepřináší dítěti žádné výhody.
Příkrm se doporučuje začít podávat nejdříve na konci 4. měsíce a
nejpozději na konci 6. měsíce. Je to v době, kdy samotné mléko již
nekryje požadavky na energii a složení stravy. V této době dítě
obvykle přesáhne hmotnost 6000 g, je hladové po 8-10 kojeních nebo
po vypití více než 900-1000 ml mléka denně. Je třeba především krýt
zvýšený požadavek na energii, bílkoviny, železo a zinek. Příkrm se
zavádí do jídelníčku v době, kdy dítě již dobře kontroluje pohyby
hlavou, sedí s oporou a je schopno polykat ze lžičky i stravu, která
není tekutá. Čas, kdy dítě dostává první nemléčný příkrm, není dán jen
vývojem funkce trávicího ústrojí, ale současně dosaženým stupněm
neuropsychického vývoje. Neexistuje přesvědčivý vědecký důkaz o
tom, že vyloučení nebo pozdější podávání potencionálně
alergizujících potravin, jako jsou ryby a vajíčka, snižuje výskyt
alergických onemocnění u dětí se zvýšeným i nezvýšeným rizikem
vzniku těchto onemocnění.
Platí obecné pravidlo, že je lépe možné potravinové alergeny
zařazovat do jídelníčku ještě v době, kdy je dítě alespoň částečně
kojeno a doporučuje se zavádět alergeny postupně ve zvyšujících se
dávkách. Vždy před zavedením nové potraviny do jídelníčku kojence
je doporučeno vyčkat několik dnů, aby bylo možno rozpoznat, zda
předchozí nově zařazená potravina nevyvolala alergickou reakci.
Stejná doporučení platí i pro lepek (bílkovinný komplex z povrchní
části obilných zrn pšenice, žita a ječmene). Ten je doporučeno
zavádět do jídelníčku postupně v malých stoupajících dávkách
v rozmezí od ukončeného 4. měsíce a nejpozději do ukončeného 7.
měsíce při současném kojení. Je to preventivní opatření proti rozvoji
časných těžkých forem celiakie, což je nesnášenlivost lepku, která
vede k neprospívání dítěte.
Příkrm se podává zásadně lžičkou. Jako první příkrm se doporučuje
jemné jednosložkové zeleninové pyré. V průběhu jednoho měsíce je
možné zařadit vícesložkové příkrmy zeleninové a masozeleninové,
jako např. zeleninu s kuřetem, telecí maso se zeleninou a bramborem,
maso s rýží. Vařeného libového masa je zpočátku asi 20 g na dávku,
od 7. měsíce až 35 g. Dítě dostává postupně příkrm obsahující maso
až šestkrát týdně, jedenkrát týdně má být místo masa přidán jeden
vařený slepičí žloutek. Železo obsažené v mase je nejlepším zdrojem
železa, protože se dobře vstřebává. V současné době je na trhu celá
řada masozeleninových příkrmů od různých výrobců, jejich výhodou
je snadná příprava pokrmu, nízký obsah dusičnanů a prakticky
žádný obsah pesticidů. Během 2-3 týdnů by měla být jedna mléčná
porce v dávce 150-200 g zcela nahrazena tímto příkrmem.
Po masozeleninovém příkrmu lze do jídelníčku kojence zavést
ovocné pyré. Ovocné pyré se nepřislazuje a obsah sacharidů by neměl
přesahovat 20 g/100 g. Každý nový druh ovoce by měl být zaváděn
do jídelníčku kojence s odstupem alespoň 3-4 dnů k snazšímu
rozpoznání případné nesnášenlivosti. Ovocné pyré lze smíchat také s
neslazeným jogurtem. Jogurt je v podstatě lehce stravitelné mléko,
naopak tvaroh není doporučován v prvním roce života pro příliš
vysoký obsah bílkovin.
V průběhu 6. měsíce je obvykle do stravy zaváděn další příkrm ve
formě mléčné obilné kaše. Průmyslově vyrobená mléčná kaše
musí nést označení druhu obilniny, z které je vyrobena a údaj o věku
dítěte, od kterého ji lze podávat. Obilnina v kaši je buď samotná nebo
v kombinaci s ovocem či zeleninou a k její přípravě je nezbytné
mléko. Druhý typ kaší jsou výrobky, které již obsahují sušené mléko
a připravují se proto pouze naředěním vodou.
V posledním třech měsících prvního roku je možné obohatit jídelníček
o další druhy příkrmů s využitím těstovin, např. špagety, vaječné
nudle, makaróny. Příkrmy mohou být podávány ve formě hruběji
nasekaných kousků, které dítě nutí ke žvýkání. Množství vypitého
mléka do konce druhého roku života dítěte nemá být menší než 500
ml za den.
Nápoje pro kojence
Při výlučně mléčné výživě (mateřské mléko nebo počáteční mléko)
v prvních 4-6 měsících života nepotřebuje zdravý kojenec žádný
přídavek tekutin. Výjimkou jsou situace při teplotě, ztrátě chuti
k jídlu a silném pocení. Se zavedením hutnějších příkrmů do
jídelníčku je relativní obsah vody v jídle menší. Od 10. měsíce se
proto doporučuje pravidelné doplňující podávání tekutin v množství
asi 200 ml denně. Nejlepším přídavkem tekutin je pitná voda
vhodná pro kojence.
Plně kojené děti nebo děti živené počátečními mléky jsou dostatečně
zásobeny vitaminem C. Ovocné šťávy nemají v žádném případě
nahrazovat příjem mléka a bývají doporučovány v době, kdy je dítě již
schopno pít z hrnečku.
Přídavky
Vitamin D
Podávání vitaminu D jako prevence křivice je v našich podnebních
podmínkách nezbytné. Z těchto důvodů je doporučován kojeným
dětem stejně jako dětem uměle živeným přídavek vitaminu D
minimálně v dávce 600 I.U. denně od 2. týdne života během celého
prvního roku a během zimních měsíců ve druhém roce života. Tato
dodatečná dávka vitaminu D je doporučována i dětem, které nejsou
kojeny, bez ohledu na druh mléka a příkrmy, které dostávají.
Jód
K rizikovým skupinám ohrožených dětí nedostatkem jódu patří kojené
děti. V potravě matek je často nedostatečné množství jódu. Tuto
situaci lze řešit vhodně volenou stravou kojící matky (2x týdně
mořské ryby). Pokud matka mořské ryby nekonzumuje, měla by
dostávat jód v tabletách v dávce 100 μg/den. Všechny výrobky
kojenecké mléčné výživy, kterou jsou v současné době na trhu,
obsahují dostatečné množství jódu.
Vitamin K
| K prevenci krvácivého onemocnění u donošených novorozenců se
všem dětem po porodu podává vitamin K. Pokud dítě dostane
vitamin K injekcí v porodnicí, jeho podávání se již neopakuje.
V případě, že byl vitamin K podán v kapkách, aplikuje se plně
kojeným dětem ještě v týdenních intervalech až do stáří 10-12.
týdnu .
Fluorid
K účinné prevenci zubního kazu se doporučuje podle zpráv Světové
zdravotnické organizace podávat fluorid jako doplněk stravy. Fluorid
lze podávat od 6. měsíce věku v tabletové formě, pokud voda k
přípravě kojenecké stravy nemá sama o sobě dostatečný obsah iontů
fluóru. Preventivní podávání fluoridu ve správných dávkách nemá
žádný škodlivý vliv na zdraví dítěte a snižuje kazivost zubů až o 50
%. Dávkovací schéma tablet je však třeba redukovat od okamžiku,
kdy se začne pravidelně s čistěním dětského chrupu fluoridovou zubní
pastou.
Přechod na stravu pro dospělé
Ke konci prvního roku života jsou postupně do jídelníčku dítěte
zařazovány další pokrmy konzumované v rodině. Při tomto přechodu
musí být velká opatrnost v jejich zavádění. Nesmí se podávat žádné
malé pevné kousky, které mohou být vdechnuty, např. ořechy, bobule,
kousky mrkve a další. Nemají se podávat žádná tučná jídla a jen
pomalu má probíhat přivykání na těžko stravitelná jídla jako jsou
např. luštěniny. Speciální potraviny pro malé děti, jako např. různá
mléka, menu a sušenky pro malé děti, nejsou z výživově
fyziologického hlediska nezbytné. Důležitá je zásada optimální
smíšené stravy. První dva roky života má být podáváno také mléko
s nesníženým množstvím tuku. Množství vypitého mléka nemá být
menší než 500 ml za den.
Další informace a odkazy:
1. Výživa kojenců Brožura
O řeči Vašeho dítěte
Následující informace by Vás měly seznámit se základními mezníky
ve vývoji řeči dítěte, abyste sami mohli sledovat jeho správný vývoj.
Vývoj řeči je velmi závislý na tom, jak se sami k dítěti chováte. Častý
a bezprostřední mluvní kontakt nelze ničím nahradit. Vaše řeč by měla
být přirozená a správná. Zásadně na dítě nešišláme, Váš mluvní vzor
je modelem správné řeči.
V novorozeneckém a kojeneckém období především sledujeme, zda
se dítě otáčí za silným zvukem. Odhalení sluchové vady ve velmi
raném období výrazně zvyšuje úspěšnost péče o sluchově postižené
dítě. Při jakýchkoliv pochybnostech se ihned obraťte na svého
dětského lékaře.
Také sledujte příjem potravy. Dítě, které mělo problémy s
polykáním, může mít v budoucnu potíže i v řeči.
Během prvního roku se dítě učí vnímat zvuky a pohyb svých
mluvidel. Všimněte si, že pláč dítěte se postupně mění. Zpočátku stále
stejný křik se kolem 2 měsíců liší podle pocitů libosti a nelibosti.
Mezi 3. a 6. měsícem se rozvíjí tzv. broukání – děťátko si hraje se
svými rty a jazýčkem a pohyby doplňuje náhodnými zvuky, které
zatím nic neoznačují. Kolem 8. měsíce začíná dítě žvatlat – úmyslně napodobuje slyšené
zvuky.Maminko a tatínku, radujte se z tohoto vývoje. Často se naklánějte
nad své dítě a mluvte na něj, dávejte mu najevo, že mu rozumíte.
Kolem 10. měsíce dítě začíná většinou rozumět mluvené řeči a rádo
reaguje na různé pokyny – ukaž, kde máš očička, jak jsi veliký apod.
Zhruba kolem 12. měsíce můžete očekávat první slova, která už
něco označují (např. papá, ňam, hačí).
Kolem 1,5 roku je jich už tolik, že se může podařit jejich spojení do
dvojic – to jsou již první věty (např. táta pa).
Slova stále přibývají a většinou kolem 2 let by se dítě mělo začít ptát
„Co je to?“, přibližně ve 3 letech „A proč?“.
Slova i věty jsou dosud často velmi těžko srozumitelné, ale to nevadí.
Vlastní výslovnost dozrává velmi dlouho a zvláštní pozornost si
zasluhuje většinou až po 4. roce věku dítěte.
Vzhledem k velkým individuálním rozdílům vývoje mozku se však
může stát, že Vaše dítě ještě ve 2,5 letech napodobí sotva několik
jednoduchých zvuků. Pokud máte jistotu, že dobře slyší a rozumí
Vám, nemusíte mít přehnané obavy. Jestliže však ani po 3. roce
nenastává prudký nárůst slovní zásoby nebo dítě začíná koktat,
protahuje slabiky nebo nemůže chvíli promluvit, obraťte se na
svého dětského lékaře, který Vás odešle ke specialistům.
Kolem 4. roku by dítě mělo mluvit ve větách a umět krátkou básničku.
Zráním řečových funkcí mozku by se měla spontánně zlepšovat
výslovnost.
Pokud však po 4. roce dítě stále neužívá hlásky ĎŤŇ CSZ ČŠŽ LRŘ
nebo další, vyžádejte si od dětského lékaře doporučení k vyšetření na
odborném pracovišti klinické logopedie nebo foniatrie. Pokud v řeči
chybí pouze hlásky LRŘ, stačí zahájit odbornou péči až kolem 5 let.
Do 7 let věku, nejlépe před nástupem do základní školy, by měl být
vývoj řeči ukončen.
Protože zasahování do řečového vývoje, včetně výslovnosti, je ve
své podstatě ovlivňováním vývoje řečových funkcí mozku,
varujeme před neodbornými zásahy, které by mohly vyvolat u
Vašeho dítěte komplikace v jeho řečovém nebo psychickém vývoji.
Při jakýchkoli pochybnostech se vždy poraďte se svým dětským
lékařem, který Vás doporučí k dalšímu vyšetření na pracoviště
klinické logopedie v místě Vašeho bydliště.
Další informace a odkazy:
1. Mluví Vaše dítě správně? Leták
2. Maminko, všimněte si, jak Vaše dítě slyší… Leták
Zvýšená teplota a horečka u dětí
Tělesnou teplotu měříme nejčastěji v podpaží, rtuťovým teploměrem,
minimálně 5 minut. U malých dětí je běžné měření teploty v konečníku
jiným druhem rtuťového teploměru, tzv. rychloběžkou (při tomto způsobu
měření zasouváme do konečníku pouze část teploměru
obsahující rtuť). Po ustálení polohy rtuti odečítáme výslednou hodnotu
tělesné teploty. Ostatní způsoby měření teploty u dětí jsou pouze
orientační.
Za normální považujeme teplotu v podpaží do 37 °C, teplota v
konečníku je považována za normální do 37,5 °C. Tělesná teplota do
38 °C (v konečníku do 38,5 °C) je tzv. zvýšená teplota (subfebrilie) a
teplota nad 38 °C (v konečníku nad 38,5 °C) je nazývána horečkou
(febrilie).
Zvýšení tělesné teploty je nejčastěji projevem virové nebo bakteriální
infekce, reakce po očkování, důsledkem přehřátí organismu apod.
Ostatní příčiny jsou méně časté, některé vyžadují velmi podrobné
vyšetření.
Léčba
Teplotu do 38 °C není třeba léčit, teplotu přes 38,5 °C léčíme vždy.
Vhodná opatření jsou:
a) dítě ošetřujeme v dobře vyvětrané místnosti, s přiměřenou okolní
teplotou (kolem 20 °C);
b) podáváme dostatek chladných tekutin a dítě nenutíme do jídla;
c) léky na snížení tělesné teploty jsou volně prodejné, podáváme je v
6hodinových intervalech, u dětí je lze použít ve formě tablet, sirupů
nebo čípků. Dávku volíme dle váhy a věku dítěte v souladu s údaji v
příbalovém letáku či na obalu léčivého přípravku.
Léky mezi sebou kombinujeme pouze se souhlasem lékaře!
U dětí používáme nejčastěji :
paracetamol – lze použít v každém věku,
ibuprofen – lze podat od 7 kg váhy dítěte a nejdříve od 2 měsíců
věku, výhodou je dobrý efekt na teplotu, ale i na eventuální bolest
provázející onemocnění.
Kyselina acetylosalicylová se u dětí do 15 let k snížení teploty
nepoužívá!
d) fyzikální ovlivnění teploty :
– studené zábaly:
Trup dítěte zabalíme do osušky namočené ve vlažné vodě na 10–20
minut, hlavu a končetiny necháváme volné, mokrou osušku ničím
nepřikrýváme!
Tělesnou teplotu měříme za 30 minut po sejmutí zábalu. V této době
dítě necháme jen lehce osušené, v tenkém pyžamku.
Pokud hodnota tělesné teploty neklesne pod 39 °C, můžeme zábal i
několikrát opakovat.
– omývání houbou:
Dítě posadíme do vany s menším množstvím mírně teplé vody
(přibližně 30 °C) a houbou omýváme trup a končetiny. Dle komfortu
dítěte může omývání trvat až 30 minut.
Zábaly ani omývání houbou nikdy nepoužijeme u dítěte
s mramorovanou kůží nebo chladnými končetinami!
Kdy navštívíme lékaře?
Pokud dítě nemá kromě teploty žádné závažné příznaky (opakované
zvracení, časté vodnaté stolice, výrazné bolesti hlavy, uší, břicha,
obtížné dýchání apod.), dostatečně přijímá tekutiny, při přechodném
poklesu teploty projevuje zájem o okolí (hru, sledování televize
apod.), lze s návštěvou lékaře vyčkat 2–3 dny. Při delším trvání teplot
je vhodné odebrat ranní moč a navštívit svého dětského lékaře.
Pokud nastanou při teplotě alarmující příznaky, jako je výrazná apatie,
svalové záškuby, dušnost, projevy krvácení do kůže (tmavě červené
skvrnky, které postupně splývají), je nutné volat lékařskou pomoc
bezodkladně – nejlépe rychlou záchrannou službu!
Péče o chrup a dutinu ústní dítěte
Péče o chrup a dutinu ústní dítěte má za hlavní cíl zamezit vzniku
zubního kazu a zánětu dásní. Pravidelná, pečlivá a pro dítě příjemná
péče o hygienu dutiny ústní ze strany rodičů je základem všech
preventivních opatření a slouží k vybudování správných hygienických
návyků. Výběr zubních kartáčků, zubních past a volba vhodné
techniky čištění chrupu závisí na věku dítěte, a proto je třeba dbát na
rady zubního lékaře.
Prořezávání dočasných a stálých zubů
Dočasné i některé stálé zuby se dítěti zakládají již během těhotenství.
Dočasné (mléčné) zuby, kterých je 20, se prořezávají mezi 6.–24.
měsícem případně až 30. měsícem po narození dítěte (tab. 1). V době
prořezávání dočasných zubů se obvykle dítěti tvoří více slin, dítě si
vkládá hračky a prstíky do úst nebo může i hůře spát či být
podrážděné. V případě výskytu zvýšené nebo dokonce vysoké teploty
v době prořezávání dočasných zubů je však nutné nechat dítě vyšetřit
dětským lékařem, zda se nejedná o současný výskyt celkového
onemocnění.
Stálé zuby se prořezávají dítěti obvykle mezi 6.–13. rokem věku (tab.
2). Třetí stálé stoličky (tzv. zuby moudrosti) se objevují dokonce až
okolo 18. až 20. roku. Kompletní stálý chrup tvoří 32 zubů.
Tab. 1 Prořezávání dočasných zubů
Typ zubu Doba prořezávání
první řezáky 6.–8. měsíc
druhé řezáky 8.–10. měsíc
špičáky 16.–20. měsíc
první stoličky 12.–16. měsíc
druhé stoličky 20.–30. měsíc
Tab. 2 Prořezávání stálých zubů
Typ zubu Doba prořezávání
První řezáky 7–8 let
Druhé řezáky 8–9 let
Špičáky 11–12 let
První zuby třenové 10–11 let
Druhé zuby třenové 10–12 let
První stoličky 6–7 let
Horní čelist
Druhé stoličky 12–13 let
Dolní čelist První řezáky 6–7 let
Druhé řezáky 7–8 let
Špičáky 9–10 let
První zuby třenové 10–12 let
Druhé zuby třenové 11–12 let
První stoličky 5–6 let
Druhé stoličky 12–13 let
Prevence zubního kazu a zánětu dásní
– pravidelná hygiena dutiny ústní,
– zdravá výživa s omezením příjmu cukrů v potravě,
– zabránění včasného přenosu mikrobů, které se podílejí na vzniku
zubního kazu, do úst dítěte,
– zvýšení odolnosti zubní skloviny pomocí fluoridů,
– pravidelné preventivní prohlídky v zubní ordinaci.
Doporučení pro rodiče dětí od narození do 1 roku věku
• Jakmile se dítěti prořežou první zoubky (tj. asi v 6. měsíci věku),
začněte je dvakrát denně čistit. K čištění používejte vlhkou gázu nebo
tzv. prsťáček.
• Po prořezání prvních dočasných zubů přestaňte dítěti dávat sladké
nápoje v kojenecké láhvi. Pamatujte, že kojenecká láhev se sladkým
čajem nebo ovocnou šťávou nepatří do dětské postýlky na usnutí a
není to také prostředek na zklidnění dítěte.
• Nenamáčejte dítěti dudlík do medu, sirupu nebo cukru.
• Vyvarujte se přenosu bakterií, které sídlí ve Vaší dutině ústní, do úst
dítěte:
– Dodržujte pravidelnou a důkladnou hygienu Vaší dutiny ústní.
– Nechte si ošetřit zubní kazy a zánět dásní.
– Nepoužívejte s dítětem stejnou lžičku, neochutnávejte dětskou
stravu přímo ze savičky na kojenecké láhvi, nelíbejte dítě na ústa,
neolizujte dudlík.
• Poraďte se s dětským nebo zubním lékařem ohledně fluoridové
prevence zubního kazu.
• Nejpozději ve 12 měsících věku navštivte s dítětem zubního lékaře
(viz Zubní průkaz dítěte).
Doporučení pro rodiče batolat (1.–3. rok věku)
• Pravidelně (ráno po snídani a večer před spaním) provádějte Vašemu
dítěti hygienu dutiny ústní. Po prořezání dočasných stoliček
používejte dětský zubní kartáček a malé množství dětské zubní pasty s
obsahem 250 ppm fluoridů. Dbejte na to, aby dítě zubní pastu
nepolykalo. Vhodný zubní kartáček, zubní pastu a techniku čištění
dětského chrupu Vám poradí zubní lékař.
• Omezte podávání cukrů mezi hlavními jídly včetně sladkých nápojů
a ovocných šťáv.
• Naučte pít Vaše dítě z hrnečku neochucenou vodu.
• Poraďte se s dětským nebo zubním lékařem ohledně fluoridové
prevence zubního kazu.
• Navštěvujte s Vaším dítětem pravidelně zubního lékaře (viz Zubní
průkaz dítěte).
Doporučení pro rodiče předškolních dětí (3.–6. rok věku)
• Učte Vaše dítě pravidelně si čistit zoubky dětským zubním
kartáčkem a dětskou zubní pastou o obsahu fluoridů 500 ppm. Dítě při
čištění kontrolujte, zoubky dočišťujte a dávejte pozor na to, aby zubní
pastu nepolykalo. Vhodný zubní kartáček, zubní pastu a techniku
čištění Vám poradí zubní lékař.
• Nedávejte Vašemu dítěti sladkosti mezi hlavními jídly včetně
sladkých nápojů a ovocných šťáv.
• Informujte se u dětského nebo zubního lékaře na vhodnou metodu
fluoridové prevence zubního kazu.
• Navštěvujte s Vaším dítětem pravidelně zubního lékaře (viz Zubní
průkaz dítěte).
Doporučení pro rodiče školních dětí (6.–15. rok věku)
• Kontrolujte, zda si Vaše dítě čistí pravidelně a důkladně chrup.
Zubní pasta pro tuto věkovou kategorii má obsahovat 800–1 200 ppm
fluoridů. O vhodných hygienických pomůckách pro Vaše dítě se poraďte se
zubním lékařem.
• Dohlížejte na zdravou stravu Vašeho dítěte a dbejte, aby nekonzumovalo
sladkosti mezi hlavními jídly a omezilo pití sladkých nápojů.
• Poraďte se o vhodné metodě fluoridové prevence zubního kazu pro Vaše dítě.
• Informujte se u zubního lékaře o možnosti tzv. pečetění stálých zubů
(tj. zabránění vzniku zubního kazu vyrovnáním nerovností na žvýkacích ploškách zubů speciální pryskyřicí).
• Navštěvujte s Vaším dítětem pravidelně (dvakrát ročně) zubního lékaře.
Fluoridy
K účinné prevenci zubního kazu se kromě hygieny dutiny ústní a
úpravy stravovacích návyků (tj. snížení frekvence příjmu cukrů)
používají fluoridy. Fluoridové tablety se podávají dětem ve zvýšeném
riziku vzniku zubního kazu. Doporučení k podávání zváží
individuálně praktický dětský lékař pro děti a dorost při roční
prohlídce dítěte i s ohledem na celkový příjem fluoridu a poučí matku
o hygieně dutiny ústní.
Prevence úrazů zubů a dutiny ústní u dětí
Úrazy zubů představují nejčastější poranění dutiny ústní a obličeje v
dětském věku. Pokud není úraz zubů včas diagnostikován, léčen a dlouhodobě
sledován, může být příčinou ztráty poraněných zubů. Úrazy
dočasných zubů se nejčastěji vyskytují ve věku 2–3 roky a úrazy
stálých zubů v mladším školním věku.
Nejčastější příčiny úrazů
U dočasných zubů – pády dítěte, způsobené jeho nedokonalou
stabilitou a nezkušeností. U stálých zubů – pády dítěte při chůzi, běhu
nebo uklouznutí, údery předmětem do úst, sportovní úrazy, úrazy při
dopravních nehodách, pády z kola (tvoří asi 25 % všech poranění úst a
obličeje).
Prevence úrazů zubů
– bezpečný domov, škola a dětská hřiště, bezpečné hračky,
– používání dětských autosedaček a cyklistických přileb,
– vyhledávání a léčení dětí s některými vadami skusu a postavení
horních předních zubů,
– používání sportovních chráničů zubů, případně obličejových masek
při rizikových sportech.
Pokud úraz zubů vznikne, je nutné poskytnout první pomoc, včas
poraněné zuby ošetřit a dlouhodobě sledovat, abychom zabránili
dalším komplikacím případně ztrátám těchto zubů. U nejzávažnějšího
poranění stálých zubů – úplného vyražení z lůžka – má poskytnutí
první pomoci rozhodující význam pro další osud zubu. Nejdůležitější
je při tomto typu poranění co nejdříve vyražený zub replantovat.
Replantace neboli opětovné vložení zubu zpět do původního lůžka je
jednoduchý výkon, který, pokud se provede ihned po úrazu,
nevyžaduje ani místní znecitlivění.
Replantovat je možné pouze zuby s nepoškozenými tvrdými tkáněmi a
neznečištěné.
Před replantací se zub uchopí za korunku, lehce se omyje
fyziologickým roztokem nebo v horším případě pouze vodou a šetrně
se vloží zpět do lůžka. Replantovaný zub se provizorně fixuje, např.
skusem do kapesníku, a dítě se ihned dopraví do zubní ordinace.
Pokud z nějakých důvodů není možné luxovaný zub replantovat ihned
na místě nehody, je třeba použít vhodný transportní roztok
(fyziologický roztok, mléko) a dítě s takto ošetřeným zubem opět co
nejrychleji dopravit k zubnímu lékaři.
Ošetření ihned po úrazu nevyžaduje pouze nejzávažnější poranění, tj.
vyražení zubu z lůžka, ale i ostatní typy úrazů zubů jako jsou
zlomeniny klinické korunky, uvolnění zubů či jejich zaražení do
dásňového výběžku čelisti.
Jak rychle pomoci
1. Zástava dýchání a krevního oběhu
Příčiny
U dětí nastává většinou nejprve dušení a následně zástava krevního
oběhu z nedostatku kyslíku; dítě se může dusit např. po vdechnutí
kousků stravy (oříšky), malých částí hraček, při těžkém zánětu
dýchacích cest, při tonutí, při úraze nebo při otravě. Kojenec nesmí
být ponechán bez dohledu v poloze na břiše!
Jak poznáme dušení a zástavu krevního oběhu
- Dítě nereaguje na hlas nebo na dotek.
- Dítě nedýchá.
- Kůže a sliznice jsou bílé nebo mají modrošedou barvu.
- Laik se nemá zdržovat pátráním, zda je hmatný pulz a raději zahájit
oživování, resuscitaci – při rozpacích raději resuscitujme,
tepajícímu srdci masáž neškodí!
Resuscitace
Uvolnění dýchacích cest
- Otevření úst, vytažení zapadlého jazyka, vyčištění nepatřičného
obsahu prstem – pozor, jen co vidíme, pokusy odstranit cosi vzadu
v ústech bez kontroly zraku mohou vést k zatlačení nepatřičného
obsahu dolů do dýchacích cest.
Poloha hlavy
- Novorozenci a kojenci mírný záklon.
- Děti od 1 roku záklon hlavy – jedna ruka zachránce zaklání hlavu
tlakem na čelo, druhá ruka drží spodní čelist a otevírá ústa.
- Pozor. Při obavách, že je poraněna krční páteř, nezakláníme hlavu,
vysuneme jen dolní čelist dopředu a hlavu pevně držíme ze stran.
Co dělat při vdechnutí cizího tělesa
- U kojenců a batolat provádíme 5 silných úderů mezi lopatky.
- Při neúspěchu uvolvolňování dýchacích cest (hrudník se při umělém
vdechu nezvedá), položíme dítě na pevnou podložku a stlačujeme 5x
po sobě u kojenců dolní část hrudní kosti, u dětí od 1 roku břicho
uprostřed, tesně pod hrudníkem.
- Jsme-li svědky vdechnutí cizího tělesa a dítě je při vědomí,
obejmeme ho zezadu a prudce stlačíme nadbřišek těsně pod hrudní
kostí (Heimlichův manévr).
Umělé dýchání z plic do plic
- U novorozenců a kojenců dýcháme do otevřených úst a do nosu
zároveň – ne celý náš výdechový objem, ale takový objem, aby se
přední stěna hrudníku zvedala.
- U dětí od 1 roku dýcháme do otevřených úst, hrudník se musí zvedat.
- Počet vdechů – viz tabulka.
Zevní srdeční masáž
- Stlačujeme hrudní kost v její dolní třetině, aby hrudní stěna
vpadala dolů asi o 1/3 výšky hrudníku; u novorozenců a kojenců
stlačujeme hrudní kost dvěma prsty, u dětí dolní hranou dlaně jedné
ruky nebo oběma rukama na sebe složenýma, paže musí být napjaty.
- Počet stlačení a poměr stlačení hrudní kosti : umělým vdechům – viz
tabulka.
Věk Počet stlačení
hrudní
kosti/min.
Počet umělých
vdechů/min.
Poměr stlačení
: vdechy
Novorozenec 90 30 3 : 1
Dva zachránci
Kojenec i dítě
> 1 rok
100 20 15 : 2
Jeden
zachránce
30 : 2
Důležité je, aby se při umělém dýchání zvedal hrudník a při zevní
srdeční masáži hrudní kost byla patřičně stlačována. Vdechy a
stlačení probíhají při dvou zachráncích současně, nestřídají se.
Důležité je dodržovat poměr vdechy : stlačení (pomáhá počítání
nahlas). Počet dosažených vdechů a stlačení za minutu je jen
orientační – důležitější než množství je kvalita resuscitačních
úkonů. Resuscitace musí trvat až do příjezdu odborné pomoci –
záchranné služby.
2. Křeče a bezvědomí
S dítětem není kontakt, nereaguje na bolestivé podněty, nebo reaguje
úhybem či napínáním těla. Je buď ochablé, nebo má rytmické
křečovité záškuby některé části těla nebo těla celého.
Nejčastější příčinou křečí u dětí je stav na počátku horečnatého
onemocnění, kdy horečka prudce stoupá a tím trpí látková přeměna
v mozku. Křeče ale mohou provázet infekci mozku, úraz, otravu,
nedostatek cukru v krvi atd. V každém případě je nutno ihned zavolat
záchrannou službu s lékařem. Dítě uložíme tak, aby se nemohlo
poranit, případně ho držíme v náručí. Zjistíme-li horečku a máme-li
doma čípek s lékem proti horečce, dáme ho v dávce doporučené
lékařem.
Dítěti během bezvědomí a křečí hrozí dušení ze zapadnutí jazyka a
vdechnutí zvratků. Zapadlý jazyk vytáhneme, při zvracení uložíme
dítě na bok, aby zvratky odtékaly. Dítě nesmíme opustit, sledujeme
především, zda dobře dýchá.
3. Úrazy
Při krvácení jak žilním, tak tepenném je možno zastavit krvácení
přiložením tlakového obvazu. Žilní krvácení ustane. Při tepenném
krvácení někdy musíme držet obvaz pevně prsty v místě krvácení, než
se dostaví odborná pomoc, kterou ihned po zjištění většího krvácení
voláme.
Při úrazech končetin postupujeme velmi opatrně tam, kde je končetina deformována
a manipulace s ní dítě výrazně bolí. Deformity nenarovnáváme. Na končetinu
přiložíme měkkce podloženou dlahu tak, aby dosahovala ke kloubu nad
i pod zraněním, a končetinu k ní připevníme obvazem.
Při podezření na poranění páteře s dítětem nemanipulujeme, položíme ho
na tvrdou podložku a při transportu dbáme o to, aby se páteř nepohybovala.
Po úrazu nedáváme dětem nic pít ani jíst. Neopouštíme je, snažíme se je uklidnit.
Dobré slovo a pohlazení jsou lepší než lék.
Při popáleninovém úrazu ihned zastavíme působení tepla –
svlékneme oděv nasáklý vřelou tekutinou, uhasíme hořící oděv (stopdrop-
roll – zastavit, povalit a válet hořícího). K hašení lze užít
bavlněné nebo vlněné tkaniny – ne tkaniny z umělé hmoty.
Popáleninovou ránu nikdy nečistíme, nic do ní nelijeme ani nesypeme,
nepropichujeme tvořící se puchýře. Ránu kryjeme co možná nejčistší
bavlněnou tkaninou a rány na obličeji, na hýždích a konečníku, na
rukou a nohou chladíme obklady co možná nejstudenějšími, ale ne
přímo ledem. Nesmíme chladit plochu větší než 10 % tělesného
povrchu (ruka dítěte příslušného věku včetně prstů představuje plochu
asi 1 % tělesného pvrchu). Chladíme až do příjezdu záchranné služby.
U dětí do dvou let je vážná každá popálenina a má ji vidět lékař co
nejdříve. U dětí do 15 let je vážná popálenina tvořící více než 10 %
tělesného povrchu a dítě by mělo být umístěno na speciálním
pracovišti – klinice/oddělení pro léčbu popálenin. Při úrazu
elektrickým proudem je třeba, aby dítě ihned viděl lékař bez ohledu na
to, že postižení kůže je malé. Mohou ale být průchodem proudu
zasaženy vnitřní orgány.
4. Otravy
Otrava je požití jedovaté látky náhodně (záměna s jinou, netoxickou
tekutinou, anebo špatně střežený lék nebo dostupně [pro dítě] uložené
nebezpečné chemikálie [kyseliny, louhy]). Smutnou kapitolou jsou
sebevraždy mladistvých požitím jedovaté látky a také opilost školních
dětí vyžadující pobyt v nemocnici. Přibývá i dětí závislých na drogách.
Bezprostředně po požití je nutné vyvolat zvracení. Ale nesmíme tak
postupovat při požití kyselin, louhů, benzinu, nafty, minerálních olejů
a saponátů. Po zvracení je možno dítěti podat několik tablet aktivního
(„živočišného“) uhlí – zase ovšem s výjimkou otrav vyvolaných požitím kyselin,
louhů, benzinu, nafty, petroleje, minerálních olejů, lampových olejů a saponátů.
Dítě je třeba co nejrychleji dopravit do nemocnice, nejlépe záchrannou službou.
S sebou vezmeme zbytky jídla, hub, léků, chemikálií či plody a bobule,
jež dítě snědlo. Zvrací-li dítě, vezmeme do nemocnice i zvratky.
Pátráme po chybějících anebo neobvykle načatých, snadno
přístupných lécích. Nepodáváme mléko, ocet, olej ani jiné „babské“
prostředky proti otravám.
Domácí lékárnička pro děti:
1. Paracetamol (Paralen, Mexalen, Panadol – formy tablety, čípek,
sirup - lék proti teplotě a proti bolesti). O vhodném dávkování pro dítě
(věk, hmotnost) se poraďte se svým lékařem.
2. Ibuprofen (Ibalgin, Nurofen) - čípky, suspenze, tablety.
3. Panthenol spray – na oděrky, opruzení, povrchní a drobné
popáleniny (ne puchýře).
4. Kulíšek – prášek, který rozpuštěním ve vodě vytvoří roztok
k doplnění tekutin při průjmech a zvracení.
5. Diosmectin (Smecta) – prášek rozmíchaný v tekutině má
zahušťovat stolici při průjmu.
6. Aktivní uhlí (Carbosorb) – prášek, který rozmíchán v malém
množství vody vytvoří kaši, která pomáhá při průjmu, nevolnosti po
špatném jídle a jako první pomoc při některých otravách.
7. Trpí-li dítě alergií na nějaké potraviny nebo jiné látky, poraďte
se s Vaším lékařem o vhodném protialergickém léku, co se týče druhu
i dávkování.
Další informace a odkazy:
1. První pomoc při bezprostředním ohrožení života Plakát
2. První pomoc umíme dát i my – Zásady první pomoci pro dětské záchranáře Brožura
Úrazy
– nejčastější příčina úmrtí a poškození zdraví v dětském věku
Úraz se stane během zlomku vteřiny, ale jeho následky mohou být
celoživotní. Chraňte své děti před úrazy, protože úrazům lze předejít.
Základní obecné zásady prevence úrazů
Naučte se zásadám úrazové prevence od nejútlejšího věku
dítěte
• Zajistěte pro dítě bezpečný domov, vybírejte dětskou postýlku
s takovou konstrukcí, která je zárukou bezpečnosti a ze které dítě
nepřepadne. Postýlku umístěte tak, aby dítě nemělo možnost
dosáhnout na elektrické nebo jiné spotřebiče, elektrické zásuvky,
květiny apod.
• Před koupelí dítěte vždy vyzkoušejte teplotu vody ponořením svého
předloktí. Dítě nikdy nenechávejte na přebalovacím stole ani v
koupelně bez dozoru.
• Pozor na hrany nábytku, připevněte pevně skříňky ke zdi, aby je
dítě nemohlo převrátit, používejte bezpečnostní zarážky u zásuvek. Na
stoly nedávejte ubrusy, aby dítě na sebe nestáhlo obsah desky stolu.
• Při přípravě stravy používejte především zadní hořáky sporáku,
držadla varných nádob obraťte ke stěně, aby je dítě nemohlo v žádném
případě uchopit.
Nenechávejte v dosahu dětí ostré a jiné nebezpečné kuchyňské
potřeby. Při přípravě stravy neposazujte dítě na kuchyňskou linku ani
nemějte dítě v náručí, pokud pracujete u sporáku. S pečící troubou
nemanipulujte, pokud je dítě v blízkosti. Nepoužívejte mikrovlnnou
troubu pro ohřev kojenecké stravy.
Vyzkoušejte sami teplotu podávaného jídla dříve, než je dítěti podáte.
• Vybírejte bezpečné hračky a vhodný terén pro venkovní hry,
zabráníte tak zranění dítěte při hře, konzumaci zahradních a lesních
jedovatých plodů, uštknutí hadem apod.
• Při převozu dítěte v autě používejte bezpečnostní pásy – od výšky
dítěte nad 150 cm, nebo dětskou sedačku podle váhy a výšky dítěte.
Zabraňuje až v 71 % úmrtí dítěte při kolizi vozidla.
• Zápalky a zapalovače ukládejte mimo dosah dětí. Léky, čisticí
prostředky a jiné chemikálie uchovávejte v originálních obalech,
nejlépe na uzamčeném místě. Zabráníte tak otravám a poleptání. Dítě
může brát lék po vzoru dospělého, zaměnit ho s bonbony nebo vypít
tekutiny v lákavých barevných obalech.
• Elektrické zásuvky chraňte bezpečnostním uzávěrem, elektrické
šňůry zabezpečte tak, aby na ně dítě nedosáhlo a nemohlo se jimi
zranit (svrhnout spotřebič, překousnout kabel apod.). Používejte
bezpečnostní pojistky na elektrospotřebičích. Igelitové tašky a sáčky
nenechávejte volně uložené, do odpadkového koše neodhazujte
nebezpečné předměty – rozbité sklo, obaly chemikálií apod. Dbejte na
zajištění oken, zábradlí na schodištích, nebezpečné předměty umístěte
mimo dosah dětí. Snížíte tak riziko pádů, opaření horkými tekutinami,
úrazů elektrickým proudem, udušení, otrav, vdechnutí cizích těles,
popálenin a dalších úrazů.
• Udržujte nad dětmi a jejich aktivitami neustálý dohled, dítě nezná a
neumí posoudit možná rizika.
• Vybírejte pro své děti pestré barevné oblečení, používejte reflexní
prvky na oděvech i jízdních kolech. Snížíte tím riziko úrazů
především v dopravním prostředí, zejména při snížené viditelnosti.
Reflexní materiál zvyšuje viditelnost na vzdálenost až 153 m.
• Dbejte na používání vhodné přilby při jízdě na kole, zabraňuje až v
88 % poranění mozku při pádu.
• Poučte dítě vhodným způsobem o zásadách bezpečnosti a
bezpečného chování v dopravním prostředí (používání přechodů pro
chodce, respektování světelných barev na semaforech). Předejdete tak
úrazům, ke kterým dochází především v důsledku rizikového chování
dítěte (vběhnutím do vozovky, hrou na vozovce, nepozorností,
nerespektováním pravidel apod.).
• Dohlížejte na děti při koupání, dbejte na používání nafukovacích
pomůcek, plovacích vest, poučte o riziku při skákání do vody. Snížíte
tím riziko utonutí, úrazů a zvýšíte bezpečnost vodních sportů.
Zajistěte včas vhodný plavecký výcvik.
• Poučte dítě o správném chování při kontaktu se zvířaty, především s
cizími, snížíte tím nebezpečí např. pokousání psem a poranění při hře
s domácími zvířaty.
• Naučte děti zásadám první pomoci a přivolání pomoci např.
nácvikem hry s telefonem. Rychle přivolaná pomoc snižuje rizika
závažných následků úrazu.
• Dohlížejte nad používáním ochranných prvků a vhodného oblečení
dětí při sportu (snowboard, lyže, kolečkové brusle apod.), zabráníte
tak poranění zejména při pádu.
• Veďte své děti ke zdravému způsobu života, snížíte tím nebezpečí
rizikového chování, jako je užívání návykových látek (alkohol, drogy,
kouření), kriminalita a násilí.
• Vytvořte atmosféru vzájemné důvěry, solidarity a otevřenosti,
která je základním kamenem zdravého psychického vývoje dítěte a
prevencí společensky negativních jevů.
Důležitá telefonní čísla:
Tísňové volání: . 112
Záchranná služba: . 155
Policie: . 158
Hasiči: . 150
Toxikologické informační středisko: . 224 919 293 nebo 224 915 402
(pokyny pro poskytnutí první pomoci a další opatření v případě akutní
otravy)
Naučte své děti přivolat pomoc:
Nacvičte při hře přivolání pomoci telefonem. Jak musí postupovat:
1. zachovat klid;
2. až uslyší oznamovací tón, vytočit jedno z tísňových čísel: . 112,
155, 158, 150;
3. v klidu říci, co se stalo;
4. nahlásit jméno, adresu, telefonní číslo;
5. vyčkat, dokud volaný nezavěsí, řídit se jeho pokyny.
Více informací najdete na webových stránkách:
www.cupcz.cz (Centrum úrazové prevence)
www.szu.cz (Státní zdravotní ústav)
www.ibesip.cz (Ministerstvo dopravy)
www.detstvibezurazu.cz (Dětství bez úrazu, o. p. s.)
http://vfn.lf1.cuni.cz/tis/ (Toxikologické informační středisko)
Další informace a odkazy:
1. Aby Tě auto nepřejelo Brožura
2. Aby pes nekousl Brožura
Neohrožujte své děti tabákovým kouřem
V cigaretovém kouři je více než 5 000 různých látek, z nichž jsou
řádově stovky jedovaté a desítky vyvolávají nádory. Ty při
vdechování kouře pronikají do těla a mohou způsobit závažná
onemocnění. Na následky kouření zemře v ČR každý den 50 lidí!
Nejcitlivější k těmto jedovatým látkám jsou těhotné ženy a malé děti.
Plánování těhotenství, samotné těhotenství či narození malého dítěte
je pro rodiče tou nejvhodnější dobou, aby přestali kouřit.
U těhotných kuřaček chemické látky pronikají také do krve plodu a
dítě tak pasivně kouří již před narozením. Děti kuřaček se častěji rodí
dříve a s nižší porodní hmotností, jsou tedy zranitelnější.
Děti kouřících rodičů jsou častěji nemocné, trpí záněty dolních cest
dýchacích (např. bronchitida), mají častěji než děti rodičů nekuřáků
astma, jsou náchylnější k zánětům středního ucha. Leukémie a
zhoubné nádory jsou u nich častější než u dětí z nekuřáckých rodin.
Pokud přestanete kouřit, prospějete tím nejen sobě, ale hlavně svému
dítěti!
Neohrožujte své děti tabákovým kouřem, nekuřte doma, v autě, ani
v přítomnosti dětí venku. Nedopusťte, aby pro ně byl jedovatý
tabákový kouř vůní domova nebo chvil s rodinou!
Buďte svým dětem příkladem a nevychovávejte z nich další závislé
kuřáky. Pokud kouříte, děti budou mít pocit, že cigareta k životu patří
a časem samy začnou kouřit. Proto přestaňte kouřit!
Další informace a odkazy:
1. Máme rádi čistý vzduch Leták , Omalovánky
2. Při rozhodování zda kouřit, nebo nekouřit používejte svůj vlastní rozum Leták
3. Vodní dýmka – sladký dým pro mladé, Leták, Plakát
10 pravidel, jak pomoci Vašemu dítěti odmítat alkohol a drogy
1. Získejte důvěru dítěte a naslouchejte mu. Pak s Vámi bude
otevřeně hovořit. Umět dítě vyslechnout a pochopit ho neznamená ale vždy
přistupovat na jeho stanovisko.
2. Opatřete si spolehlivé informace o alkoholu a drogách. Jestliže
bude dítě nějakou drogu obhajovat, nabídněte protiargumenty.
Nepodceňujte alkohol ani tabák, v dětství a dospívání jsou zvlášť
nebezpečné. Navíc zkušenosti s nimi v časném věku zvyšují riziko
problému s jinými návykovými látkami v budoucnu.
3. Posilujte sebevědomí dítěte. Nešetřete pochvalou, když ji dítě
zasluhuje. Pokud kritizujete, kritizujte chování („nelíbí se mi, že
děláš...“), ne osobní vlastnosti („jsi hrozný...“). Dávejte dítěti najevo,
že ho máte rádi. Sebevědomý člověk dokáže lépe odolat špatné
společnosti i návykovým látkám.
4. Předcházejte nudě. Měli byste mít přehled, kde dítě je a co dělá, a
uvažovat o jeho denním programu a životním stylu. Můžete posílit
vazbu dítěte na rodinu a kvalitně trávit volný čas společně. Také
můžete dítěti najít vhodné sportovní aktivity.
5. Vytvořte „zdravá“ rodinná pravidla. Dítě by mělo vědět, jaké
předvídatelné důsledky bude mít jeho jednání. Mělo by mu být jasné,
že je výhodnější, když se bude chovat přijatelně a tato pravidla
dodržovat. Děti z rodin, kde žádná pravidla neexistují a kde vládne
chaos, nebývají šťastné. „Zdravá“ rodinná pravidla snižují riziko
různých problémů včetně problémů s alkoholem a drogami.
6. Buďte pro dítě dobrým vzorem. Myslete na své zdraví a tělesnou
i duševní kondici, rozvíjejte vlastní kvalitní zájmy. Význam při
výchově mají i určité morální a etické zásady rodičů.
7. Pomozte dítěti vzdorovat tlaku nevhodné společnosti a najít mu
společnost vhodnou. Dítě by mělo vědět, že v určitých situacích má
právo a dokonce povinnost nesouhlasit se staršími lidmi a odmítnout.
Existují různé způsoby odmítání pro různé situace. Účinnou ochranou
před nevhodnou společností je dobrá vrstevnická skupina.
8. Spolupracujte v rámci rodiny. I v případě, že jsou rodiče dítěte
rozvedení, měli by se ve vlastním zájmu i v zájmu dítěte umět
dohodnout v záležitostech výchovy. Potřebná je také domluva v širší
rodině, např. s prarodiči dítěte.
9. Spolupracujte s dalšími dospělými. K nim patří učitelé, sousedé
nebo rodiče kamarádů Vašeho dítěte. Můžete se navzájem informovat
a při výchově dětí si navzájem pomáhat.
10. Umějte rozpoznat problémy s návykovými látkami u dětí. Čím
dříve problém rozpoznáte a čím dříve ho začnete řešit, tím lépe.
Další informace a odkazy:
1. Alkohol a jiné návykové látky u dětí. Prevence v rodině Leták
2. Co je a co není závislost Leták
3. Jak alkohol ovlivňuje naše zdraví Plakát
4. Deset dobrých důvodů proč žít bez drog Leták
Práva dítěte
Ochrana dětí před týráním
Úmluva o právech dítěte
Valné shromáždění OSN přijalo v New Yorku dne 20. listopadu 1989
Úmluvu o právech dítěte. Na Českou republiku jako následnický stát
ČSFR přešla platnost její ratifikace z roku 1991 dnem 1. ledna 1993.
Hlavní zásadou Úmluvy je princip respektování nejlepšího zájmu
dítěte ve všech situacích.
Úmluva obsahuje 54 článků, z nichž některé se týkají organizací
plnění závazků a ochrany práv dětí v signatářských zemích včetně
kontrol prováděných Výborem OSN pro práva dítěte. Články
identifikující základní potřeby dětí pro jejich život jsou vyjádřeny jako
práva dětí, jež jsou rozčleněna na tři skupiny. Je třeba konstatovat, že
výklad Úmluvy umožňuje jak skupinový, tak individuální přístup
k ochraně práv dětí/dítěte.
První skupina práv se týká práv dětí na zajištění jejich života,
vytvoření vhodných podmínek pro jejich zdravý a harmonický vývoj,
včetně vzdělávání, práva na informace apod., které vskutku odráží
potřebu naplňování všech základních potřeb dětí. Sem patří i právo
dítěte vyrůstat v rodinném prostředí a znát své biologické rodiče.
Druhou skupinu práv představují práva dětí na ochranu. Jedná se o
právo (potřebu) dětí na ochranu před škodlivými informacemi,
znečištěným životním prostředím, tabákem, alkoholem a všemi
psychotropními látkami, všemi formami násilí, sexuálním
vykořisťováním, únosy, dětskou prací apod.
Třetí skupinu práv představuje participace, které dává dětem
nezadatelné právo vždy svobodně projevit svůj názor a
spolurozhodovat o všech věcech, které se ho dotýkají.
V obecné rovině lze konstatovat, že v České republice se nejlépe daří
naplňovat první skupinu práv. První roky se nedařilo respektovat
participační práva dětí na všech úrovních, ale situace se postupně
mění a nabývá pozitivního trendu. Zcela opačná je situace v oblasti
ochrany dětí. Tato práva byla u nás tradičně preferována, nicméně je
skutečností, že v současnosti dochází k systémovému selhávání
v ochraně dětí; zejména se to týká našeho nelichotivého prvenství
v přístupu dětí k tabáku, alkoholu, drogám, selhávající ochraně dětí
před násilím, úrazy a znečištěným ovzduším.
Výbor OSN pro práva dítěte opakovaně doporučuje České republice
zřízení instituce ombudsmana pro děti, který by ve společnosti
obhajoval a prosazoval nejlepší zájem dětí. Současně vytýká České
republice vysoký počet dětí žijících v zařízeních institucionální
výchovy z důvodu absence terénní sociální práce s biologickou
rodinou, dále doporučuje přijetí zákazu tělesných trestů a vytvoření
dostatečné sítě zařízení pro dětské oběti týrání a sexuálního
zneužívání.
Česká republika by měla zajistit motivaci škol k zapojení do programu
UNICEF „ Škola přátelská dětem“.
Ochrana dětí před násilím
1. minimalizovat expozici dětí násilím v médiích (TV, nové technologie)
2. správně nastavené výchovné hranice a důslednost rodičů při výchově
3. jasná deklarace forem trestů a deklarovaný souhlas rodičů (pedagogů)
s nepoužíváním tělesných, psychických nebo ponižujících trestů
4. včasná informovanost dětí o možných rizicích a následcích
5. rozvoj sociálních kompetencí dětí
6. přijetí osobního bezpečnostního plánu, individuálně stvořeného pro
každé dítě na základě osobnosti dítěte, jeho kompetencí, míry rizika
dle místa jeho bydliště, pohybu dítěte v jeho denním režimu, který
rovněž znamená vybavení dítěte informacemi typu „na koho se má
obrátit, kde může vyhledat pomoc“ včetně předvolených telefonních
kontaktů na rodiče, Policii ČR a regionální krizovou linku pro děti.
Dobře fungující rodina nejlépe uspokojuje základní potřeby dítěte –
zejména potřebu bezpečí, lásky a náklonnosti, potřebu uznání a
seberealizace – a snižuje riziko poškození zdraví dítěte. Rodiče by
měli umět rozpoznat náhlé změny chování dítěte, které bývají prvním
signálem možného ohrožení a poškození zdraví. Dítě reaguje na
všechny formy poškozování. Varující je:
• Změna chování dítěte (vyhýbavé, nejisté chování, změna nálad,
smutek, apatie, výbuchy hněvu, neposlušnost apod.);
• Změna vztahů k vrstevníkům (ztráta kamarádů, agresivita k okolí
nebo náhlá záliba v negativní referenční skupině);
• Projevy úzkosti, deprese, sebevražedné tendence;
• Útěky z domova;
• Zdravotní stesky (převládající pocit únavy, poruchy spánku, bolesti
hlavy nebo břicha, nechutenství);
• Poruchy příjmu potravy;
• Noční pomočování;
• Opakovaná traumata, úrazy;
• Změna vztahu ke škole (nepozornost, vyrušování, ztráta motivace,
prudké zhoršení školního prospěchu, neplnění požadavků školy,
záškoláctví, školní podvody).
Rodiče a pracovníci s dětmi by měli věnovat jakýmkoliv varovným
projevům u dítěte pozornost, snažit se zjistit příčinu a pokusit se ji
odstranit. Pokud se nepodaří problém vyřešit, je třeba vždy
kontaktovat odborníka (pedagogického poradce, psychologa, lékaře).
Je vhodné, aby rodiče dítěti do telefonu naprogramovali telefonní číslo
krizové telefonické intervence poskytované buď přímo regionální
linkou nebo celostátní Linkou bezpečí a poučili ho, že pokud ho
cokoli trápí a nechce se s tím obrátit na ně, nechť v takových chvílích
nezůstávají samy a obrátí se o pomoc, radu či konzultaci na toto
telefonní číslo určené jenom dětem.
Podle zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí v
platném znění je každý občan oprávněn upozornit rodiče na zvláštní
chování jejich dětí. Každý občan je také oprávněn upozornit orgán
sociálně-právní ochrany na porušení povinností nebo zneužití
rodičovských práv a na případy, kdy rodiče nemohou plnit povinnosti
vyplývající z rodičovské zodpovědnosti.
Kontakty:
Bílý kruh bezpečí – tel.: 257 317 110 NONSTOP – www.bkb.cz
Fond ohrožených dětí – tel.: 224 221 137, 224 236 655 – www.fod.cz
Nadace Naše dítě, Linka právní pomoci – tel.: 777 800 002 –
www.nasedite.cz
Linka bezpečí – tel.: 116 111 – www.linkabezpeci.cz
Rodičovská linka – tel.: 840 111 234 – www.linkabezpeci.cz
Dětské centrum při FTN Krč – tel.: 241 715 252 – www.ftn.cz
Hodnocení růstu - růstové grafy
Tělesná výška, hmotnost a zejména u dětí do 3 let i obvod hlavy jsou
rozměry, které umožňují jednoduchým způsobem sledovat, zda dítě
roste a prospívá přiměřeně svému věku. Rozpoznáme-li včas, že se
vývoj tělesných znaků dítěte odchyluje výrazněji od předpokládaných
hodnot, můžeme předejít některým zdravotním komplikacím, včas
zjistit různá onemocnění nejen růstového charakteru, odhalit chybné
výživové návyky či psychické problémy dítěte. Porovnání zjištěných
hodnot tělesné výšky (resp. u dětí do 2 let tělesné délky), hmotnosti,
obvodu hlavy i dalších rozměrů s hodnotami běžnými v celé dětské
populaci dobře umožňují růstové grafy. Jejich používání při
preventivních prohlídkách ukládá praktických dětským lékařům
Vyhláška č. 70/1012 Sb. Růstové grafy však mohou používat i rodiče
a své případné dotazy potom konzultovat s dětským lékařem.
Nejčastěji jsou používány grafy ke sledování růstu (grafy tělesné
výšky, tělesné délky) a ke sledování přiměřenosti výživy (graf
hmotnosti vztažené k tělesné výšce). U dětí starších 5 let se pro
hodnocení tělesných proporcí navíc užívá tzv. Body Mass Indexu,
jehož hodnoty se rovněž zanášejí do růstového grafu (graf BMI).
Hodnotu Body Mass Indexu spočteme podle následujícího vzorce:
BMI = hmotnost v kg / (tělesná výška v metrech)2
(Příklad: Hmotnost je 50 kg a tělesná výška 160 cm. BMI = 50 /
(1,6)2 = 19,53)
Práce s grafy
Příkladem je práce s grafem hmotnosti vztažené k tělesné délce
nebo výšce. Na vodorovné ose vyhledejte tělesnou délku dítěte a na
svislé ose jeho hmotnost. Tam, kde se protnou kolmé čáry vycházející
z bodů zjištěných na osách, zaznamenejte v grafu bod. Ten ukazuje
zařazení dítěte do tzv. percentilového pásma. Následující tabulky
ukazují, jak je potom dítě podle zařazení své tělesné výšky, hmotnosti
k výšce nebo BMI hodnoceno.
Hodnocení dítěte podle zařazení jeho tělesné výšky do percentilových pásem
Percentilové pásmo Hodnocení dítěte
nad 97. perc. velmi vysoké
90. - 97. perc. vysoké
75. - 90. perc. vyšší
25. - 75. perc. střední
10. – 25. perc. menší
3. - 10. perc. malé
pod 3. perc velmi malé
Hodnocení dítěte podle zařazení jeho BMI (nebo hmotnosti
k výšce) do percen-tilových pásem
Percentilové pásmo Hodnocení dítěte
nad 97. perc. obézní
90. - 97. perc. s nadváhou
75. - 90. perc. robustní
25. - 75. perc. proporční
10. – 25. perc. štíhlé
3. - 10. perc. s nízkou hmotností
pod 3. perc hubené
Při hodnocení pomocí růstových grafů není možné přeceňovat
informaci vyplývající z jediného měření. Důležitější je, jak jsou
v grafu umístěny body, které znázorňují opakovaná měření dítěte,
resp. jak vypadá čára vzniklá jejich spojením (individuální růstová
křivka). V ideálním případě by měla přibližně sledovat průběh čar,
které jsou uvedeny v grafu. Ve srovnání s nimi by neměla ani příliš
stoupat, ani příliš klesat.
U dětí výlučně kojených se může stát, že čára, kterou získáte spojením
jednotlivých bodů v grafu hmotnosti k tělesné délce (výšce) nejprve
stoupá strměji, než čáry grafu. Kolem 2. – 3. měsíce ale začne klesat a
křivky grafu může překřížit. Tento růstový vzorec je u plně kojeného
dítěte fyziologický a vzhledem k výhodám, které kojení dítěti přináší,
není nutné při poklesu individuální růstové křivky automaticky ihned
zavádět umělé dokrmování dítěte. Je nutné, aby pediatr zohlednil
celkový zdravotní stav dítěte.
(http://www.szu.cz/uploads/documents/obi/CAV/LETAK.pdf)
Státní zdravotní ústav na svých webových stránkách věnuje růstové
problematice velkou pozornost
(http://www.szu.cz/publikace/data/rustove-grafy). Mimo jiné nabízí
k bezplatnému stažení a vytisknutí jak růstové grafy mnoha tělesných
charakteristik (http://www.szu.cz/publikace/data/program-rustovegrafy-
ke-stazeni), tak uživatelsky vstřícný růstový software RustCZ
(http://www.szu.cz/publikace/data/program-rustcz-ke-stazeni), se
kterým mohou bez problémů pracovat i rodiče. Samostatný oddíl
věnuje SZU růstu kojených dětí
(http://www.szu.cz/publikace/data/rust-kojenych-deti) nebo
Celostátním antropologickým výzkumům, které jsou zdrojem dat pro
konstrukci růstových grafů
(http://www.szu.cz/publikace/data/celostatni-antropologickevyzkumy-cav).
Pomocí růstových grafů nebo růstového software můžete růst svého
dítěte sledovat až do 18 let věku. Pokud si nevíte rady nebo máte
pochybnosti o hodnotách, které jste do grafu zanesli, poraďte se se
svým pediatrem.
